Výběr vhodných odrůd paprik pro skleník
Pro úspěšné pěstování paprik ve skleníku je naprosto zásadní správný výběr odrůd, které jsou pro tento způsob pěstování vhodné. Ne každá odrůda papriky se hodí do skleníkových podmínek, proto je třeba věnovat výběru náležitou pozornost. Do skleníku se obecně nejvíce hodí vzrůstnější odrůdy, které dokáží efektivně využít vertikální prostor. Velmi oblíbené jsou zejména hybridní odrůdy typu F1, které se vyznačují vysokou úrodností a odolností vůči chorobám.
Mezi osvědčené odrůdy pro skleníkové pěstování patří Amy F1, která poskytuje velké, masité plody světle zelené barvy, které později červenají. Tato odrůda je známá svou výbornou přizpůsobivostí skleníkovým podmínkám a stabilními výnosy i v méně příznivých obdobích. Další výtečnou volbou je Hamík F1, která vytváří středně velké, sladké plody s tenkou slupkou, ideální pro přímou konzumaci i tepelné zpracování.
Pro pěstování ve skleníku jsou mimořádně vhodné také odrůdy určené pro postupnou sklizeň. Mezi ně patří například Raduza F1, která plodí průběžně od července až do prvních mrazíků. Její plody jsou středně velké, červené a velmi chutné. Pro skleníkové podmínky se výborně hodí i odrůda Korál, která je známá svou odolností vůči vysokým teplotám a schopností nasazovat plody i v období letních veder.
Pokud hledáte papriky pro celoroční pěstování ve vytápěném skleníku, je vhodné zvolit odrůdy jako Bendigo F1 nebo Citrina F1. Tyto odrůdy se vyznačují rychlým růstem, brzkým nástupem plodnosti a schopností plodit i při nižší intenzitě světla v zimním období. Důležitým faktorem při výběru odrůd je také jejich odolnost vůči houbovým chorobám, které jsou ve skleníkovém prostředí častým problémem.
Pro menší skleníky jsou ideální kompaktnější odrůdy jako Lungy F1, které nevyžadují tolik prostoru, ale přesto poskytují kvalitní úrodu. Tyto odrůdy obvykle dorůstají výšky kolem 1-1,2 metru a jsou vhodné i pro pěstování v nádobách. Při výběru odrůd je také důležité zohlednit účel pěstování. Pro konzervaci jsou vhodnější silnostěnné odrůdy s pevnou dužninou, zatímco pro přímou konzumaci můžeme volit i tenkostěnné typy.
V posledních letech se těší oblibě také barevné odrůdy paprik, které kromě červené nabízejí plody žluté, oranžové nebo dokonce fialové barvy. Tyto odrůdy nejen zpestří váš skleník, ale často mají i specifické chuťové vlastnosti. Yellow Bell F1 například poskytuje krásné žluté plody s vyšším obsahem vitamínu C, zatímco Orange Beauty nabízí sladké oranžové papriky ideální pro saláty.
Pro začínající pěstitele je doporučováno začít s osvědčenými a odolnějšími odrůdami, které jsou méně náročné na pěstební podmínky. Postupem času, jak získáváte zkušenosti, můžete experimentovat s náročnějšími odrůdami, které mohou poskytnout specifické vlastnosti nebo výjimečnou chuť.
Příprava půdy a výsev semen
Pro úspěšné pěstování paprik ve skleníku je naprosto zásadní správná příprava půdy a následný výsev semen. Půdu začínáme připravovat již na podzim, kdy ji důkladně překopeme a zbavíme všech rostlinných zbytků. Papriky vyžadují lehkou, humózní a dobře propustnou půdu s pH mezi 6,0 až 7,0. Do půdy zapravíme kvalitní vyzrálý kompost nebo dobře uleželý hnůj, přičemž na jeden metr čtvereční použijeme přibližně 4-5 kg organického materiálu.
Na jaře, přibližně dva týdny před plánovaným výsevem, půdu znovu překopeme a důkladně prokypříme. V této fázi je vhodné přidat do půdy také minerální hnojiva bohatá na fosfor a draslík, které papriky potřebují pro zdravý růst a bohatou plodnost. Důležité je vyvarovat se přehnojení dusíkem, které by vedlo k bujnému růstu listů na úkor plodů.
Samotný výsev semen paprik provádíme obvykle koncem února až začátkem března. Pro předpěstování sazenic připravíme výsevní misky nebo sadbovače naplněné speciálním výsevním substrátem. Substrát by měl být sterilní, aby se předešlo výskytu houbových chorob. Před výsevem je vhodné semena namočit na 24 hodin do vlažné vody, což urychlí jejich klíčení. Semena vyséváme do hloubky přibližně 1-1,5 cm a vzdálenost mezi jednotlivými semeny by měla být alespoň 2-3 cm.
Po výsevu misky přikryjeme průhlednou fólií nebo sklem, což vytvoří optimální mikroklima pro klíčení. Teplota pro klíčení by se měla pohybovat mezi 22-25°C. Jakmile se objeví první klíčky, fólii nebo sklo odstraníme a zajistíme dostatečné osvětlení. Mladé rostlinky nesmí být vystaveny přímému slunci, které by je mohlo poškodit.
Když mají sazenice první pravé listy, je čas na jejich přepikýrování do větších nádob. Používáme květináče o průměru 8-10 cm naplněné kvalitním zahradnickým substrátem. Při přepikýrování uchopíme rostlinku opatrně za děložní lístky, nikdy ne za stonek, který je velmi křehký. Sazenice zasadíme do substrátu až po děložní lístky a mírně přitlačíme.
V této fázi je klíčové udržovat optimální vlhkost substrátu - nesmí být ani přemokřený, ani vyschlý. Zaléváme vždy vlažnou vodou, ideálně ráno. Teplotu udržujeme kolem 20°C ve dne a 16-18°C v noci. Přibližně týden před plánovaným vysazením do skleníku začneme sazenice otužovat postupným větráním a snižováním teploty. Tento proces je důležitý pro jejich úspěšnou adaptaci na podmínky ve skleníku.
Papriky jsou královny skleníku. Potřebují hodně slunce, teplo a pravidelnou zálivku. Když jim dáš péči a lásku, odmění se ti bohatou úrodou šťavnatých plodů.
Bohumila Květinová
Teplota a světlo pro klíčení
Pro úspěšné klíčení paprik je naprosto zásadní zajistit optimální podmínky, především co se týče teploty a světla. Papriky jsou teplomilné rostliny původem z tropických oblastí, proto potřebují pro své klíčení poměrně vysoké teploty. Ideální teplota pro klíčení semen paprik se pohybuje mezi 25 až 28 stupni Celsia. Při nižších teplotách semena buď nevyklíčí vůbec, nebo bude proces klíčení velmi pomalý a rostlinky budou slabé. Naopak při teplotách nad 30 stupňů Celsia může dojít k poškození klíčících rostlin.
Pro zajištění stabilní teploty je vhodné využít vyhřívaný skleník nebo parapet nad topením. Velmi účinné je také použití výhřevné podložky nebo elektrického topného kabelu, který udržuje stabilní teplotu v substrátu. Důležité je také zabránit velkým teplotním výkyvům, které mohou negativně ovlivnit klíčení. V noci může teplota klesnout maximálně o 4-5 stupňů oproti denní teplotě.
Světlo hraje při klíčení paprik také významnou roli, i když v prvních dnech po výsevu není přímé světlo nezbytně nutné. Semena paprik klíčí i ve tmě, ale jakmile se objeví první děložní lístky, rostliny potřebují dostatek intenzivního světla po dobu minimálně 12-14 hodin denně. V období od ledna do března, kdy se papriky obvykle vysévají, je přirozené světlo nedostatečné, proto je nutné jej doplnit umělým osvětlením. Nejvhodnější jsou LED grow lights nebo speciální pěstební zářivky s plným spektrem, které podporují zdravý růst rostlin.
Při nedostatku světla dochází k nežádoucímu vytahování rostlin, které jsou pak slabé a náchylné k různým chorobám. Rostliny by měly být umístěny maximálně 30-40 cm od zdroje světla, aby nedocházelo k jejich vytahování. Důležité je také zajistit rovnoměrné osvětlení všech rostlin, proto je vhodné je pravidelně otáčet.
Ve skleníku je třeba dbát na správnou cirkulaci vzduchu, která pomáhá udržovat optimální teplotu a zabraňuje vzniku plísní. Vlhkost vzduchu by se měla pohybovat kolem 70-80%. Příliš vysoká vlhkost může způsobit padání klíčních rostlin, zatímco nízká vlhkost může vést k pomalému a nepravidelnému klíčení. Substrát by měl být stále mírně vlhký, ale ne přemokřený. Pro udržení vlhkosti a teploty je vhodné výsevní nádoby přikrýt průhlednou fólií nebo sklem, které se odstraní ihned po vyklíčení prvních rostlinek.
Pravidelná kontrola teploty a světelných podmínek je klíčová pro úspěšné vypěstování silných a zdravých sazenic paprik. Jakékoliv odchylky od optimálních podmínek se mohou negativně projevit na dalším růstu a následně i na celkové úrodě paprik.
Přesazování mladých rostlin do skleníku
Přesazování mladých rostlin papriky do skleníku je klíčovým momentem v jejich pěstování. Sazeničky by měly být dostatečně vzrostlé a silné, ideálně s 6-8 pravými listy, což obvykle nastává přibližně 8-10 týdnů po výsevu. Před samotným přesazením je nezbytné rostliny postupně otužovat, aby lépe zvládly přechod do skleníkového prostředí. Tento proces by měl trvat alespoň týden, během kterého sazenice přes den vystavujeme venkovním podmínkám a na noc je vracíme dovnitř.
Půda ve skleníku musí být důkladně připravená a vyhnojená. Ideální je zapracovat do půdy kvalitní kompost nebo vyzrálý hnůj již na podzim předchozího roku. Bezprostředně před výsadbou půdu nakypříme do hloubky asi 30 centimetrů a vytvoříme mělké jamky ve vzdálenosti 40-50 centimetrů od sebe. Do každé jamky je vhodné přidat hrst kompostu smíchaného s půdou a malé množství dlouhodobě působícího hnojiva.
Samotné přesazování provádíme nejlépe v podvečer nebo během zataženého dne, aby rostliny nebyly vystaveny přímému slunci. Sazenice vyjmeme z pěstebních nádob velmi opatrně, aby nedošlo k poškození kořenového systému. Pokud jsou rostliny pěstované v rašelinových tabletách nebo jiných rozložitelných nádobách, můžeme je vysadit i s nimi. Rostliny zasadíme do připravených jamek tak, aby byly ve stejné hloubce jako v předchozí nádobě, případně o něco hlouběji, pokud jsou vytáhlé.
Po výsadbě je nutné rostliny důkladně zalít vlažnou vodou, ideálně přímo ke kořenům. V prvních dnech po přesazení je důležité udržovat vyšší vzdušnou vlhkost ve skleníku, což můžeme zajistit rosením nebo položením bílé netkané textilie nad rostliny. Teplota ve skleníku by neměla klesnout pod 15°C, optimální je udržovat ji mezi 20-25°C během dne.
V období těsně po přesazení je třeba věnovat zvýšenou pozornost větrání skleníku. Příliš vysoká teplota nebo nedostatečná cirkulace vzduchu mohou způsobit stres rostlin a zpomalit jejich růst. Pravidelné větrání také pomáhá předcházet houbovým chorobám. První týden po výsadbě omezíme zálivku na minimum, aby se rostliny přizpůsobily novému prostředí a vytvořily silný kořenový systém.
Asi dva týdny po přesazení, když se rostliny adaptují na nové podmínky, můžeme začít s přihnojováním. Zpočátku používáme hnojivo s vyšším obsahem fosforu, které podporuje růst kořenů. Později přejdeme na vyvážené hnojivo pro plodovou zeleninu. U každé rostliny je vhodné instalovat oporu, nejlépe bambusovou tyč nebo provázek, ke kterému budeme postupně vyvazovat rostoucí výhony. Toto opatření zajistí lepší stabilitu rostlin a usnadní pozdější sklizeň plodů.
Zálivka a vzdušná vlhkost
Papriky ve skleníku vyžadují pravidelnou a důslednou péči o zálivku, přičemž správné množství vody je naprosto klíčové pro jejich úspěšné pěstování. Rostliny paprik potřebují rovnoměrnou zálivku, která by měla udržovat půdu stále mírně vlhkou, nikdy však přemokřenou. Zálivku je nejlepší provádět v ranních hodinách, kdy se rostliny probouzejí a připravují na celodenní fotosyntézu. V horkých letních dnech může být nutné zalévat i večer, ale vždy se vyvarujte polévání listů, které by mohlo vést k rozvoji houbových chorob.
| Parametr |
Hodnota |
| Optimální teplota |
22-28°C |
| Minimální teplota |
15°C |
| Vzdálenost mezi rostlinami |
40-50 cm |
| Hloubka výsevu |
1-2 cm |
| Doba klíčení |
8-14 dní |
| Relativní vlhkost vzduchu |
60-80% |
| Doba vegetace |
70-90 dní |
| pH půdy |
6,0-7,0 |
| Zálivka |
2-3x týdně |
| Období výsevu |
únor-březen |
Vzdušná vlhkost ve skleníku hraje významnou roli v prosperitě paprik. Optimální hodnoty se pohybují mezi 65-75%. Při nižší vlhkosti mohou opadávat květy a plody se špatně vyvíjejí, zatímco příliš vysoká vlhkost podporuje vznik plísní a dalších chorob. Pro regulaci vzdušné vlhkosti je důležité pravidelné větrání skleníku, které by mělo probíhat zejména v ranních hodinách. V horkých dnech je vhodné rosit uličky mezi rostlinami nebo používat automatické mlžící systémy.
Množství zálivky se během vegetačního období mění. V období růstu a násady plodů potřebují papriky více vody než v počátečních fázích růstu. Půda by měla být provlhčená do hloubky alespoň 20-30 centimetrů. Pro kontrolu vlhkosti půdy můžeme použít vlhkoměr nebo jednoduchý test prstem - při zatlačení do půdy by měla být cítit vlhkost, ale půda by se neměla lepit.
Velmi důležitý je také způsob zálivky. Voda by měla mít pokojovou teplotu, ideálně odstátá, aby neobsahovala chlór. Nejlepší je kapková závlaha nebo zálivka ke kořenům, která minimalizuje riziko houbových chorob a zajišťuje rovnoměrné zavlažování. V případě použití konve směřujeme proud vody přímo k bázi rostliny, nikoli na listy či květy.
Pro udržení optimální vlhkosti půdy je velmi účinné mulčování. Vrstva mulče z posekané trávy, slámy nebo speciální mulčovací fólie pomáhá udržet vláhu v půdě a současně brání růstu plevelů. Mulč také reguluje teplotu půdy a vytváří příznivé podmínky pro kořenový systém.
V období dozrávání plodů je třeba zálivku mírně omezit, aby plody získaly intenzivnější chuť a lépe vyzrály. Přílišná zálivka v této fázi může vést k praskání plodů a zhoršení jejich kvality. Zároveň je důležité sledovat předpověď počasí a přizpůsobit zálivku aktuálním klimatickým podmínkám. V období dlouhotrvajícího deštivého počasí je nutné zajistit dobré odvětrání skleníku, aby se předešlo vzniku chorob.
Při pěstování paprik ve skleníku je také vhodné používat automatické závlahové systémy s časovačem, které zajistí pravidelnou zálivku i v době naší nepřítomnosti. Tyto systémy lze doplnit o senzory vlhkosti půdy, které spustí závlahu pouze v případě potřeby.
Vyvazování rostlin a odstranění přebytečných výhonů
Při pěstování paprik ve skleníku je vyvazování rostlin naprosto klíčovým krokem, který významně ovlivňuje celkovou úrodu a zdraví rostlin. Papriky mají přirozenou tendenci se rozkládat do stran a jejich větve se pod tíhou plodů často lámou. Proto je nezbytné začít s vyvazováním již v rané fázi růstu, ideálně když rostliny dosáhnou výšky přibližně 30 centimetrů. K vyvazování používáme měkký provázek nebo speciální vyvazovací pásky, které nepoškozují stonek rostliny. Provázek připevníme k podpůrné konstrukci nad rostlinou a velmi jemně, ale pevně obtočíme kolem hlavního stonku.
Správné vyvazování musí rostlině poskytovat dostatečnou oporu, ale zároveň jí nebránit v dalším růstu. Během sezóny pravidelně kontrolujeme pevnost úvazků a podle potřeby je upravujeme nebo přidáváme nové. Zvláštní pozornost věnujeme větvím s dozrávajícími plody, které jsou nejvíce náchylné k zlomení. U těchto větví můžeme použít dodatečné podpěry nebo provázky.
Neméně důležitým aspektem péče je odstraňování přebytečných výhonů, které rostlině zbytečně odebírají energii. Zaměřujeme se především na takzvané zálistky, které vyrůstají v paždí listů. Tyto výhony odstraňujeme, když jsou ještě malé, ideálně do velikosti 5 centimetrů. Používáme k tomu čisté a ostré nůžky nebo je můžeme opatrně vylamovat rukou. Po odstranění výhonů je vhodné místo řezu ošetřit přípravkem s obsahem mědi, který zabrání případnému vzniku infekce.
U paprik ve skleníku také pravidelně odstraňujeme spodní listy, které již žloutnou nebo zasychají. Tím zlepšujeme cirkulaci vzduchu kolem rostliny a snižujeme riziko vzniku houbových chorob. Důležité je také odstranit první květy, které se na rostlině objeví, což podpoří její další růst a vývoj silnějšího kořenového systému. Později v sezóně můžeme odstranit i některé květy na vrcholu rostliny, aby se energie soustředila do již nasazených plodů.
Při tvarování rostlin paprik ve skleníku se snažíme udržet ideální rovnováhu mezi vegetativním růstem a tvorbou plodů. Rostlinu vedeme nejlépe na dva až tři hlavní výhony, které pravidelně vyvazujeme. Ostatní postranní výhony průběžně odstraňujeme. Tento způsob pěstování zajistí lepší osvětlení všech částí rostliny a usnadní sklizeň. Zároveň tak předcházíme přehuštění porostu, které by mohlo vést k horšímu dozrávání plodů a větší náchylnosti k chorobám.
V průběhu vegetace také sledujeme celkový zdravotní stav rostlin a při jakémkoliv náznaku choroby nebo napadení škůdci okamžitě zasahujeme. Pravidelná kontrola a včasné odstranění problematických částí rostliny jsou základem úspěšného pěstování paprik ve skleníku.
Hnojení během vegetačního období
Papriky jsou během vegetačního období poměrně náročné na živiny, proto je pravidelné hnojení naprosto nezbytné pro dosažení bohaté úrody. Ve skleníku začínáme s hnojením přibližně dva týdny po výsadbě, kdy už rostliny dobře zakořenily. Základem je pravidelné hnojení v intervalu 10-14 dní, přičemž množství a typ hnojiva přizpůsobujeme aktuální fázi růstu.
V počáteční fázi růstu, kdy rostliny vytvářejí vegetativní hmotu, aplikujeme hnojiva s vyšším obsahem dusíku. Dusík podporuje tvorbu listové hmoty a celkový růst rostliny. Je však důležité nepřehnout to s dávkováním, protože nadbytek dusíku může vést k bujnému růstu na úkor tvorby plodů. Osvědčeným postupem je použití kombinovaného hnojiva NPK v poměru 15-15-15, které zajistí vyvážený přísun všech základních živin.
Jakmile rostliny začnou tvořit květy a následně plody, je třeba změnit složení hnojiva ve prospěch draslíku a fosforu. Draslík je klíčový pro dobré vyzrávání plodů a jejich chuť, zatímco fosfor podporuje kvetení a tvorbu kořenového systému. V této fázi se doporučuje používat hnojiva s poměrem živin NPK 10-20-30. Velmi účinné je také pravidelné střídání granulovaných a tekutých hnojiv, které zajistí rychlejší příjem živin.
Pro optimální výsledky je vhodné doplňkově aplikovat listová hnojiva s obsahem hořčíku a vápníku, která zabraňují fyziologickým poruchám, jako je vrcholová hniloba plodů. Tyto prvky jsou důležité zejména při pěstování ve skleníku, kde bývá jejich nedostatek častější než při venkovním pěstování. Postřik provádíme v podvečerních hodinách, kdy nehrozí popálení listů.
Během celého vegetačního období je nutné sledovat reakci rostlin na hnojení. Pokud listy začnou žloutnout nebo se kroutit, může to signalizovat nedostatek nebo nadbytek určitých živin. V takovém případě je třeba upravit dávkování nebo složení hnojiva. Důležité je také pravidelně kontrolovat pH půdy, které by se mělo pohybovat v rozmezí 6,0-6,8, což je optimální pro příjem živin paprikami.
V období sklizně můžeme frekvenci hnojení mírně snížit, ale nikdy ho zcela nevynecháváme. Rostliny stále potřebují živiny pro dozrávání dalších plodů. Poslední hnojení provádíme přibližně dva týdny před ukončením vegetace. Je také důležité zmínit, že při každém hnojení je nezbytné důkladné zalití, které pomůže rostlinám lépe vstřebat živiny a zabrání případnému poškození kořenů koncentrovaným hnojivem.
Opylování květů a tvorba plodů
Papriky jsou samosprašné rostliny, což znamená, že jejich květy obsahují jak samčí, tak samičí orgány. Ve skleníkovém prostředí však může být opylení květů někdy problematické, protože zde chybí přirozený pohyb vzduchu a opylovači. Pro zajištění dobré úrody je proto třeba věnovat opylování zvýšenou pozornost. V období květu je vhodné pravidelně rostlinami jemně třást nebo poklepávat na jejich stonky, čímž podpoříme přenos pylu v rámci jednotlivých květů. Tento proces je nejlepší provádět v dopoledních hodinách, kdy je pyl nejvíce aktivní.
Důležitým faktorem pro úspěšné opylení je také správná teplota a vlhkost vzduchu. Optimální teplota pro opylení se pohybuje mezi 20-25°C. Při vyšších teplotách může docházet k zasychání pylu, při nižších zase k jeho nedostatečné životaschopnosti. Relativní vzdušná vlhkost by se měla pohybovat kolem 65-75%. Příliš vysoká vlhkost může způsobit slepení pylových zrn, zatímco příliš nízká jejich vysušení.
Pro podporu tvorby plodů je zásadní zajistit rostlinám optimální podmínky. Pravidelná zálivka a vyvážená výživa jsou klíčové pro správný vývoj plodů. V období nasazování plodů je důležité dbát zejména na dostatečný přísun draslíku a vápníku. Nedostatek těchto prvků může vést k různým fyziologickým poruchám, jako je vrcholová hniloba plodů.
Ve skleníku můžeme také využít umělé opylování pomocí speciálních vibrátorů nebo elektrických zubních kartáčků. Tato metoda je zvláště účinná u odrůd s většími květy. Některé pěstitelé využívají také čmeláky, které lze do skleníku umístit v speciálních úlcích. Čmeláci jsou velmi efektivní opylovači a jejich přítomnost může významně zvýšit úrodu.
Po úspěšném opylení je třeba sledovat vývoj plodů a případně provést jejich redukci. Příliš velké množství plodů na rostlině může vést k jejich drobnějším rozměrům a horší kvalitě. U větších odrůd paprik je optimální ponechat na jedné rostlině 8-12 plodů současně. Přebytečné plody nebo květy je vhodné odstranit, aby se rostlina zbytečně nevysilovala.
Pro podporu tvorby plodů je také důležité zajistit rostlinám dostatečnou oporu. Těžké plody mohou zatěžovat větvičky a v krajním případě způsobit jejich zlomení. Vhodné je použití podpůrných tyček nebo provázků, které pomohou udržet rostlinu ve vzpřímené poloze. Pravidelná kontrola a případné vyvazování nových výhonů zajistí optimální podmínky pro růst a dozrávání plodů.
V průběhu vegetace je nutné pravidelně kontrolovat zdravotní stav rostlin a včas reagovat na případné problémy. Stres z nedostatku vody nebo živin může způsobit opadávání květů nebo mladých plodů. Stejně tak přílišná zálivka nebo přehnojení mohou vést k problémům s tvorbou plodů. Zkušený pěstitel proto musí najít správnou rovnováhu a přizpůsobit péči aktuálním podmínkám a potřebám rostlin.
Ochrana před škůdci a chorobami
Při pěstování paprik ve skleníku je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost ochraně před škůdci a chorobami, které mohou významně ohrozit úrodu. Mezi nejčastější škůdce patří mšice, svilušky, molice a třásněnky. Tyto škůdce lze účinně eliminovat pomocí biologické ochrany, například nasazením jejich přirozených nepřátel, jako jsou pestřenky, zlatoočka nebo dravé ploštice. V případě silného napadení je možné použít i chemické přípravky, vždy však s rozvahou a s ohledem na životní prostředí.
Velmi důležitá je prevence proti houbovým chorobám, které se ve vlhkém prostředí skleníku snadno šíří. Plíseň šedá a padlí jsou nejčastějšími problémy, se kterými se pěstitelé paprik potýkají. Základem úspěšné prevence je správné větrání skleníku, které pomáhá regulovat vlhkost vzduchu. Doporučuje se větrat zejména v ranních hodinách, kdy se odpařuje rosa z listů rostlin. Při zálivce je důležité směřovat vodu přímo ke kořenům a vyvarovat se smáčení listů, které by mohlo podpořit rozvoj houbových chorob.
Pro posílení odolnosti rostlin je vhodné pravidelně aplikovat preventivní postřiky z přírodních preparátů. Výborně se osvědčil výluh z přesličky rolní nebo kopřivový výluh, které působí jako přírodní fungicid. Tyto přípravky lze aplikovat v intervalu 10-14 dní, zejména v období zvýšeného rizika napadení.
V případě výskytu bakteriálních chorob je situace složitější, protože jejich léčba je obtížná. Proto je zásadní dodržovat preventivní opatření, jako je dezinfekce nářadí, používání zdravého osiva a pravidelná kontrola rostlin. Při zjištění prvních příznaků onemocnění je nutné nemocné rostliny okamžitě odstranit ze skleníku, aby se zabránilo šíření infekce.
Významným preventivním opatřením je také střídání plodin ve skleníku. Papriky by se neměly pěstovat na stejném místě dříve než po třech letech, ideálně je střídat s jinými druhy zeleniny. Tímto způsobem se přeruší vývojový cyklus škůdců a patogenů vázaných na papriky.
Pro podporu zdravého růstu je důležité udržovat optimální podmínky pěstování. To zahrnuje správnou teplotu (20-25°C ve dne, 16-18°C v noci), dostatečné množství světla a přiměřenou zálivku. Stresované rostliny jsou totiž náchylnější k napadení škůdci a chorobami. Pravidelná kontrola rostlin, odstraňování plevelů a udržování čistoty ve skleníku jsou základními předpoklady úspěšné prevence.
V neposlední řadě je třeba zmínit význam výběru odolných odrůd paprik. Moderní kultivary často disponují geneticky podmíněnou rezistencí vůči některým chorobám, což může významně usnadnit jejich pěstování. Při výběru odrůd je proto vhodné přihlédnout k jejich odolnosti vůči nejčastějším chorobám vyskytujícím se v dané oblasti.
Sklizeň a skladování paprik
Papriky jsou připravené ke sklizni, když dosáhnou své typické velikosti a zbarvení charakteristické pro danou odrůdu. Optimální doba sklizně nastává ve chvíli, kdy plody získají svou finální barvu - ať už červenou, žlutou, oranžovou nebo fialovou. Při sklízení je důležité postupovat šetrně, abychom nepoškodili jak samotné plody, tak i rostlinu. Papriky oddělujeme od stonku ostrými nůžkami nebo nožem, přičemž necháváme krátkou stopku. Nikdy plody netrháme silou, protože by mohlo dojít k poškození celé rostliny.
Ve skleníku můžeme sklízet papriky průběžně od července až do prvních mrazíků, přičemž jedna rostlina může vyprodukovat až 15-20 plodů za sezónu. Pokud chceme prodloužit období sklizně, je vhodné udržovat ve skleníku stabilní teplotu a v pozdním období případně využít přitápění. Papriky, které nedozrály do své finální barvy, můžeme také sklidit a nechat dozrát při pokojové teplotě, jejich chuť však nebude tak výrazná jako u paprik dozrálých na rostlině.
Pro skladování paprik je klíčová správná teplota a vlhkost. Ideální skladovací teplota se pohybuje mezi 7-10 °C při relativní vlhkosti vzduchu 85-90 %. V těchto podmínkách vydrží papriky čerstvé až tři týdny. Při skladování v běžné domácí lednici je vhodné papriky umístit do speciální zásuvky na zeleninu a zabalit je do perforované plastové fólie nebo papírového sáčku, který umožňuje cirkulaci vzduchu a zabraňuje vzniku plísní.
Pro dlouhodobé uchování můžeme papriky zpracovat několika způsoby. Velmi oblíbené je zmrazení, kdy papriky nejprve omyjeme, očistíme od semínek a nakrájíme na požadovanou velikost. Takto připravené kousky rozložíme na podnos a zmrazíme, následně je přesypeme do uzavíratelných sáčků. V mrazáku vydrží až 12 měsíců. Další možností je sušení paprik, které je zvláště vhodné pro pálivé odrůdy. Sušené papriky lze následně rozemlít na prášek nebo využít do různých pokrmů.
Při skladování je důležité pravidelně kontrolovat stav paprik a okamžitě odstranit jakékoliv nahnilé nebo plesnivé kusy, které by mohly nakazit ostatní. Nikdy neskladujeme papriky společně s ovocem, které produkuje etylén, jako jsou jablka nebo banány, protože tento plyn urychluje jejich zrání a následné kažení. Pro zachování maximální nutriční hodnoty je nejlepší papriky spotřebovat co nejdříve po sklizni, ideálně do několika dnů.
