Skimmie japonská: Průvodce pěstováním této elegantní stálezeleně

Základní charakteristika japonské skimmie

Japonská skimmie (Skimmia japonica) je stálezelený keř, který pochází z východní Asie, především z Japonska a Číny. Tento elegantní a nenáročný keř dorůstá výšky 0,5 až 1,5 metru a stejné šířky, přičemž jeho růst je poměrně pomalý. Vyznačuje se kompaktním vzrůstem a hustým větvením, které vytváří pravidelný, zaoblený tvar.

Listy japonské skimmie jsou tmavě zelené, kožovité a lesklé, uspořádané ve spirále kolem větví. Dosahují délky 6-12 centimetrů a jsou podlouhlé, celokrajné, na koncích zašpičatělé. V zimním období mohou listy získávat načervenalý nebo bronzový nádech, což dodává rostlině na atraktivitě i v chladných měsících.

Významným znakem skimmie jsou její květy a plody. Rostlina je dvoudomá, což znamená, že samčí a samičí květy se nacházejí na oddělených rostlinách. Květy se objevují na jaře, obvykle v dubnu až květnu, jsou drobné, bělavé až krémové barvy a vytváří koncové květenství. Samčí rostliny mají větší a nápadnější květenství než samičí jedinci. Pro tvorbu plodů je nutné pěstovat oba typy rostlin pohromadě, přičemž jeden samčí exemplář dokáže opylit až osm samičích rostlin.

Plody skimmie jsou kulaté, jasně červené bobule, které dozrávají na podzim a vydrží na rostlině až do jara následujícího roku. Právě tyto dekorativní plody jsou jedním z hlavních důvodů, proč je skimmie oblíbenou okrasnou dřevinou. V kombinaci se stálezelenými listy vytváří působivý kontrast, který je zvláště ceněn v zimním období.

Japonská skimmie preferuje polostinná až stinná stanoviště, kde je chráněna před přímým poledním sluncem. Ideální je výsadba pod vzrostlými stromy nebo na severní straně budov. Půda by měla být kyselá až mírně kyselá, humózní, dobře propustná a přiměřeně vlhká. Rostlina nesnáší vápenitou půdu a přemokření.

V našich klimatických podmínkách je skimmie dostatečně odolná, snáší mrazy až do -20°C. Je však vhodné ji vysazovat na místa chráněná před studenými větry, které by mohly způsobit poškození listů. Mladé rostliny je v prvních letech po výsadbě vhodné na zimu lehce chránit, například chvojím nebo netkanou textilií.

Údržba japonské skimmie je nenáročná, nevyžaduje pravidelný řez ani tvarování. Případné zkrácení přerostlých výhonů se provádí na jaře před rašením. Důležité je pravidelné přihnojování kyselými hnojivy, například těmi určenými pro rododendrony, a to zejména v období před a během kvetení. Mulčování rašelinou nebo borkou pomáhá udržovat vhodné pH půdy a zadržovat vlhkost.

Vhodné stanoviště a světelné podmínky

Japonská skimmie je rostlina, která vyžaduje specifické stanovištní podmínky pro optimální růst a prosperitu. Nejlépe se jí daří v polostinných až stinných místech, kde je chráněna před přímým poledním sluncem. Ideální jsou stanoviště pod vzrostlými stromy nebo na severní či východní straně budov, kde rostlina získává dostatek rozptýleného světla, ale není vystavena intenzivnímu slunečnímu záření, které by mohlo poškodit její listy.

V přírodních podmínkách se skimmie vyskytují jako podrostové rostliny v lesích, což naznačuje jejich přirozenou preferenci pro zastíněná stanoviště. Přesto by neměla být umístěna v příliš tmavých koutech zahrady, kde by nedostatek světla mohl vést k řídkému růstu a slabému kvetení. Optimální je pozice, kde rostlina dostává ranní nebo pozdně odpolední slunce, zatímco během nejintenzivnějších slunečních hodin je ve stínu.

Půdní podmínky jsou pro skimmii stejně důležité jako světelné poměry. Vyžaduje kyselou, humózní půdu s pH v rozmezí 4,5-6,0. Stanoviště by mělo být chráněné před studenými větry, které mohou způsobit poškození listů, zejména v zimním období. Ideální je výsadba mezi další vřesovištní rostliny, které vytváří podobné mikroklima a mají obdobné nároky na půdní podmínky.

V městských zahradách se skimmie výborně uplatní v zastíněných zákoutích, kde jiné rostliny často živoří. Dokáže prosperovat i v polostínu způsobeném vysokými budovami, což z ní činí ideální volbu pro městské prostředí. Je však třeba pamatovat na to, že stanoviště by mělo poskytovat dostatečnou vzdušnou vlhkost, kterou lze podpořit mulčováním okolí rostliny borkou nebo jehličím.

Při výsadbě více rostlin je nutné počítat s tím, že pro bohaté nasazení plodů potřebujeme samčí i samičí rostliny. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami by měla být přibližně 80-100 cm, aby měly dostatek prostoru pro růst a vytvoření kompaktního keře. Správné rozmístění rostlin na stanovišti je klíčové pro jejich dlouhodobou prosperitu.

V zimním období ocení skimmie mírnou ochranu před ostrým sluncem, které může v kombinaci s mrazem způsobit popálení listů. Lze ji poskytnout například výsadbou pod opadavými stromy, které v létě poskytují stín a v zimě, po opadu listů, propouštějí více světla. Toto přirozené zastínění napodobuje podmínky jejich původního prostředí a podporuje zdravý růst rostliny po celý rok.

Nároky na půdu a zálivku

Japonská skimmie vyžaduje pro optimální růst specifické půdní podmínky, které jsou klíčové pro její úspěšné pěstování. Rostlina nejlépe prospívá v kyselé až mírně kyselé půdě s pH v rozmezí 4,5 až 6,5. Ideální je pro ni rašelinový substrát nebo speciální zemina určená pro vřesovištní rostliny, která poskytuje potřebnou kyselost a správnou strukturu. Půda by měla být humózní, dobře propustná a bohatá na organické látky.

Pro zajištění optimálního růstu je vhodné při výsadbě přidat do půdy rašelinu nebo jehličnatou hrabanku, která pomůže udržet požadované pH a zároveň zajistí dobrou propustnost substrátu. Důležité je také dbát na to, aby půda nebyla příliš těžká a jílovitá, protože v takové půdě by mohlo docházet k zadržování přebytečné vody, což by mohlo vést k zahnívání kořenového systému.

Co se týče zálivky, skimmie vyžaduje pravidelnou, ale umírněnou zálivku. Substrát by měl být stále mírně vlhký, nikdy však přemokřený. V letních měsících je třeba zalévat častěji, zejména pokud je rostlina pěstována v nádobě. Ideální je používat dešťovou vodu nebo odstátou vodu, protože tvrdá voda z vodovodu může postupně zvyšovat pH půdy. Během zimního období zálivku výrazně omezujeme, ale nikdy nenecháme substrát zcela vyschnout.

Mulčování povrchu půdy kolem rostliny je velmi prospěšné, protože pomáhá udržovat vlhkost v půdě a současně brání růstu nežádoucích plevelů. Jako mulč se výborně hodí borová kůra nebo jehličnaté štěpky, které svým rozkladem navíc mírně okyselují půdu. Vrstva mulče by měla být přibližně 5-7 centimetrů silná.

V případě pěstování v nádobách je nutné zajistit dostatečný odtok přebytečné vody. Na dno květináče je vhodné umístit drenážní vrstvu z keramzitu nebo štěrku. Nádoba musí mít dostatečné odtokové otvory, aby nedocházelo k zadržování vody. Při přesazování, které provádíme jednou za 2-3 roky, vždy používáme čerstvý kyselý substrát a dbáme na to, aby nová nádoba byla jen o málo větší než původní.

Během vegetačního období je vhodné rostlinu přihnojovat speciálním hnojivem pro vřesovištní rostliny, které neobsahuje vápník. Hnojení provádíme od jara do poloviny léta, poté jej omezíme, aby rostlina mohla včas zazimovat. Příliš pozdní hnojení by mohlo stimulovat nový růst, který by mohl být poškozen prvními mrazy.

Výsadba a vzdálenost mezi rostlinami

Správná výsadba japonské skimmie je základem pro její úspěšné pěstování. Rostliny vysazujeme nejlépe na jaře nebo na podzim, kdy jsou příznivé podmínky pro zakořenění. Při výsadbě je třeba dodržovat optimální vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami, která by měla být 60-80 cm. Tato vzdálenost umožňuje rostlinám dostatečný prostor pro růst a vývoj, přičemž zároveň vytváří působivý souvislý porost.

Před samotnou výsadbou je nezbytné důkladně připravit půdu. Skimmie preferují kyselou, humózní a dobře propustnou půdu s pH mezi 5,0 až 6,5. Do výsadbové jámy je vhodné přidat rašelinu nebo speciální substrát pro vřesovištní rostliny, který zajistí optimální podmínky pro růst. Výsadbová jáma by měla být přibližně dvakrát širší než kořenový bal a stejně hluboká.

Pro vytvoření souvislého živého plotu ze skimmií je důležité vzít v úvahu konečnou velikost rostlin. Při plánování živého plotu počítejte s tím, že skimmie dorůstají výšky 1-1,5 metru a šířky až 1 metr. Pokud chcete vytvořit hustý živý plot, můžete vzdálenost mezi rostlinami mírně zkrátit na 50-60 cm, ale nikdy ne méně, aby měly rostliny dostatek prostoru pro zdravý vývoj.

Po zasazení je důležité rostliny důkladně zalít a mulčovat. Mulč pomáhá udržovat vlhkost v půdě, potlačuje růst plevelů a chrání kořenový systém před výkyvy teplot. Jako mulč je ideální použít borovou kůru nebo jehličnaté nastýlky, které současně pomáhají udržovat kyselé pH půdy. Vrstva mulče by měla být 5-7 cm silná, přičemž je důležité nenechávat mulč přímo u kmínku rostliny, aby nedocházelo k jeho zahnívání.

V případě výsadby skimmií do nádob je třeba zvolit dostatečně velké nádoby s drenážními otvory. Minimální průměr nádoby by měl být 30-40 cm. Do nádob používáme speciální substrát pro vřesovištní rostliny smíchaný s běžným zahradním substrátem v poměru 1:1. Při pěstování v nádobách je zvláště důležité pravidelné zalévání a hnojení, protože rostliny mají omezený prostor pro kořeny.

Pro optimální růst a kvetení je vhodné vysazovat skimmie na polostinné stanoviště. V našich podmínkách se osvědčilo umístění na východní nebo severní straně zahrady, kde jsou chráněny před přímým poledním sluncem. Takové stanoviště napodobuje jejich přirozené prostředí v podrostu japonských lesů. Při výsadbě více rostlin je důležité pamatovat na to, že pro tvorbu červených plodů potřebujeme samičí i samčí rostliny v poměru přibližně 1:5 až 1:7.

Ochrana před mrazem v zimě

Japonská skimmie patří mezi rostliny, které sice dokáží přežít zimní období, ale vyžadují důkladnou ochranu před silnými mrazy. Přestože je skimmie japonica poměrně odolná a zvládá teploty až do -15°C, v našich klimatických podmínkách je vhodné přijmout určitá ochranná opatření, zejména během prvních let po výsadbě, kdy jsou rostliny nejvíce zranitelné.

Základem úspěšného přezimování je správná příprava již na podzim. Před příchodem prvních mrazů je nezbytné půdu kolem rostliny důkladně zamulčovat. Ideální je použít vrstvu mulče o tloušťce 10-15 centimetrů, která může být tvořena směsí listí, jehličí a rašeliny. Tento organický materiál nejen chrání kořenový systém před promrznutím, ale také udržuje optimální vlhkost půdy během zimního období.

Pro mladé rostliny a exempláře pěstované v nádobách je vhodné vytvořit dodatečnou ochranu pomocí netkané textilie nebo chvojí. Textilii je třeba aplikovat tak, aby nebránila přirozenému proudění vzduchu, jinak by mohlo dojít k zapaření rostliny. U rostlin v nádobách je důležité zajistit, aby byly nádoby izolovány od přímého kontaktu se zemí - můžeme je například podložit polystyrenem nebo dřevěnými prkny.

Velmi důležitým aspektem zimní ochrany je správné načasování zavlažování. Před příchodem zimy je nutné rostliny důkladně zavlažit, aby vstupovaly do zimního období s dostatečnou zásobou vody. Během zimních měsíců pak zálivku výrazně omezujeme, zaléváme pouze v období bez mrazů a pouze tehdy, když je půda výrazně přeschlá.

V případě pěstování skimmie v oblastech s velmi drsnými zimami je možné využít ochranné konstrukce. Ty můžeme vytvořit z bambusových tyčí nebo dřevěných latí, na které připevníme ochrannou textilii. Takto vytvořený zimní kryt by měl být dostatečně vysoký a prostorný, aby nedocházelo k mechanickému poškození rostliny při sněžení nebo námraze.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat rostlinám vysazeným na návětrných místech. Zde je vhodné vytvořit dodatečnou ochranu proti studeným větrům pomocí zástěn nebo výsadbou vyšších, odolnějších rostlin, které budou působit jako přirozený větrolam. Toto opatření je zvláště důležité pro zachování zdravého vzhledu listů, které by jinak mohly být poškozeny studenými větry a následně zhnědnout nebo uschnout.

Na jaře je důležité postupně odstraňovat zimní ochranu, aby se rostliny mohly pozvolna aklimatizovat na nové podmínky. Ochranné materiály odstraňujeme postupně v závislosti na počasí, ideálně během oblačných dnů, aby nedošlo k poškození listů přímým sluncem. Po zimě také zkontrolujeme případné poškození mrazem a provedeme potřebný řez, který podpoří regeneraci rostliny a její zdravý růst v nadcházející sezóně.

Hnojení a přihnojování během roku

Správná výživa je pro japonskou skimmii naprosto zásadní, přičemž nejvhodnější doba pro základní hnojení je časné jaro, ještě před začátkem nového růstu. V tomto období rostlina potřebuje dostatek živin pro tvorbu nových výhonů a listů. Používáme speciální hnojiva určená pro vřesovištní rostliny nebo kyselomilné dřeviny, která mají nižší pH a obsahují vyvážený poměr živin. Pro jarní hnojení je ideální použít dlouhodobě působící granulované hnojivo, které se postupně uvolňuje do půdy.

V průběhu vegetačního období, zejména od dubna do srpna, je vhodné skimmii přihnojovat každé 2-3 týdny tekutým hnojivem pro kyselomilné rostliny. Toto přihnojování podporuje zdravý růst, tvorbu poupat a následně i plodů u samičích rostlin. Je důležité dodržovat doporučené dávkování, protože přehnojení může způsobit poškození kořenového systému nebo nadměrný růst na úkor kvetení.

Během letních měsíců, kdy rostlina aktivně roste, potřebuje především dusík pro tvorbu listové hmoty a fosfor pro podporu tvorby květních pupenů. Na podzim, přibližně od září, přestáváme s přihnojováním, aby rostlina mohla včas zazimovat a nedocházelo k tvorbě mladých výhonů, které by mohly být poškozeny mrazem.

Pro optimální výživu je také důležité sledovat pH půdy, které by se mělo pohybovat v rozmezí 4,5-6,0. Pokud je půda příliš zásaditá, můžeme při hnojení přidat rašelinu nebo síru, která pomůže snížit pH. V případě pěstování v nádobách je nutné hnojit častěji, protože živiny se z substrátu rychleji vyplavují.

Velmi důležité je také mulčování organickým materiálem, jako je borová kůra nebo jehličnaté štěpky, které nejen zadržují vlhkost, ale také postupným rozkladem dodávají rostlině živiny. Mulč by měl být aplikován na jaře v vrstvě 5-7 cm a podle potřeby doplňován.

V případě, že rostlina vykazuje známky nedostatku živin, jako je žloutnutí listů nebo slabý růst, můžeme aplikovat mimořádnou dávku hnojiva i mimo běžný harmonogram. Je však nutné nejprve zjistit příčinu problému, protože podobné příznaky mohou být způsobeny i nevhodným pH půdy nebo špatnou zálivkou.

Pro zdravý růst a bohaté kvetení je také důležité na podzim odstranit odkvetlé květenství a provést mírný průklest, který podpoří větvení a tvorbu nových květních pupenů v následující sezóně. Toto opatření společně se správným hnojením zajistí, že skimmie bude prosperovat a každoročně potěší svým atraktivním vzhledem.

Skimmie jsou jako malé děti - když jim dáte lásku, péči a stín, odmění vás krásnými květy a vůní

Květoslava Horáčková

Řez a tvarování keře

Skimmie japonské jsou přirozeně kompaktní keře, které obvykle nevyžadují pravidelný ani radikální řez. Jejich tvarování je spíše minimální a mělo by se provádět pouze v případě potřeby. Pokud se přesto rozhodnete keř upravit, nejvhodnější doba pro řez je časně na jaře, těsně před začátkem nového růstu, ideálně v březnu nebo začátkem dubna.

Parametr	Skimmia japonica
Výška vzrostlé rostliny	1-1,5 m
Stanoviště	Polostín až stín
Půda	Kyselá, humózní
Doba květu	Duben-květen
Mrazuvzdornost	Do -20°C
Zálivka	Pravidelná, nepřemokřovat
Rychlost růstu	Pomalá
Řez	Minimální, pouze zdravotní

Při řezu je důležité zachovat přirozený tvar rostliny a zasahovat pouze tam, kde je to nezbytně nutné. Odstraňujeme především poškozené, nemocné nebo odumřelé větve, které by mohly být vstupní branou pro choroby a škůdce. Pokud keř příliš zhoustne, můžeme prosvětlit jeho střed odstraněním několika starších větví až u země, což podpoří lepší proudění vzduchu a pronikání světla do vnitřní části rostliny.

U starších exemplářů skimmie je možné provést tzv. zmlazovací řez, který by měl být rozložen do několika let. Radikální jednorázové seříznutí celého keře není vhodné, protože by mohlo rostlinu oslabit nebo dokonce nevratně poškodit. Při zmlazování postupně odstraňujeme nejstarší větve těsně nad zemí, přičemž v jednom roce by nemělo být odstraněno více než 30 % celkového objemu keře.

Tvarování skimmie je možné provádět i během vegetačního období, zejména pokud chceme regulovat její růst nebo upravit její vzhled. V takovém případě zkracujeme pouze letošní přírůstky, a to maximálně o třetinu jejich délky. Řez provádíme vždy těsně nad pupenem nebo místem větvení, aby nezůstávaly nevzhledné pahýly, které by mohly zahnívat.

Je třeba mít na paměti, že skimmie jsou dvoudomé rostliny, což znamená, že pro tvorbu plodů potřebujeme samčí i samičí exempláře. Při řezu proto musíme dbát na to, abychom zachovali dostatečný počet květních pupenů, které se zakládají již v předchozím roce. Příliš razantní řez může negativně ovlivnit kvetení a následnou tvorbu dekorativních plodů v následující sezóně.

Po každém řezu je vhodné rostlinu přihnojit kvalitním hnojivem pro kyselomilné rostliny, které podpoří regeneraci a tvorbu nových výhonů. Řezné rány větších průměrů je dobré ošetřit stromovým balzámem, který zabrání vzniku infekcí a urychlí hojení. Pravidelná kontrola stavu rostliny po řezu je důležitá pro včasné odhalení případných problémů a zajištění optimálního růstu a vývoje skimmie.

Množení pomocí řízků a semen

Japonskou skimmii lze úspěšně množit dvěma základními způsoby - pomocí řízků nebo výsevem semen. Řízkování je nejčastější a nejspolehlivější metodou množení, kterou lze provádět od června do srpna. Nejlepší výsledky dosáhneme, když použijeme polovyzrálé řízky z letošních výhonů. Řízky by měly být dlouhé přibližně 8-12 centimetrů a měly by obsahovat minimálně tři páry listů. Spodní část řízku ošetříme stimulátorem zakořeňování, který významně zvýší úspěšnost zakořenění.

Pro zasazení řízků připravíme směs rašeliny a písku v poměru 2:1, která zajistí optimální prostředí pro tvorbu kořenů. Řízky zapichujeme do substrátu tak, aby byly ponořeny přibližně do třetiny své délky. Důležité je udržovat konstantní vlhkost substrátu a zajistit vysokou vzdušnou vlhkost, čehož nejlépe dosáhneme přikrytím řízků průhlednou fólií nebo použitím množárny. Teplota by se měla pohybovat mezi 18-22 °C.

Množení pomocí semen je další možností, jak získat nové rostliny, ale tento proces je časově náročnější. Semena sklízíme na podzim z červených plodů samičích rostlin. Je důležité poznamenat, že pro tvorbu plodů potřebujeme mít v zahradě jak samčí, tak samičí rostliny, protože skimmie je dvoudomá rostlina. Po sklizni semena očistíme od dužniny a necháme je několik dní proschnout při pokojové teplotě.

Před výsevem je nutné semena stratifikovat, což znamená vystavit je působení chladu po dobu přibližně tří měsíců při teplotě kolem 4 °C. Tento proces simuluje přirozené zimní podmínky a je nezbytný pro překonání dormance semen. Po stratifikaci vysejeme semena do výsevního substrátu, který by měl být lehký a dobře propustný. Ideální je směs rašeliny, perlitu a kompostu.

Výsevní misky umístíme na světlé místo s rozptýleným světlem a udržujeme rovnoměrnou vlhkost substrátu. První klíčení můžeme očekávat za 4-8 týdnů, ale někdy může trvat i déle. Mladé semenáčky jsou velmi citlivé na přemokření a plíseň, proto je důležité zajistit dobré větrání a nepřelévat je. Když semenáčky vytvoří první pravé listy, můžeme je jednotlivě přepichnout do samostatných květináčů.

Oba způsoby množení mají své výhody i nevýhody. Zatímco řízkování poskytuje geneticky identické rostliny a je rychlejší, množení semeny může přinést genetickou variabilitu a potenciálně zajímavé nové formy. Pro běžné pěstitele je však řízkování jednoznačně praktičtější volbou, protože poskytuje jistější výsledky a rychlejší cestu k novým rostlinám. První květy můžeme u rostlin vypěstovaných z řízků očekávat již po 2-3 letech, zatímco u rostlin ze semen to může trvat 4-5 let.

Nejčastější choroby a škůdci

Skimmie jsou obecně velmi odolné rostliny, ale i přesto se mohou potýkat s několika zdravotními problémy. Nejzávažnějším onemocněním je kořenová hniloba, která se objevuje především při přemokření substrátu a špatné drenáži. Projevuje se žloutnutím listů, jejich postupným vadnutím a odumíráním celých větví. Pokud si všimnete těchto příznaků, je nutné okamžitě zkontrolovat kořenový systém a případně rostlinu přesadit do nového, dobře propustného substrátu.

Další častou chorobou je padlí, které se projevuje bělavým povlakem na listech. Toto houbové onemocnění se objevuje zejména při vysoké vzdušné vlhkosti a nedostatečné cirkulaci vzduchu. Prevencí je zajištění dobrého proudění vzduchu kolem rostliny a vyvarování se přílišného zalévání na listy. V případě napadení lze použít fungicidní přípravky dostupné v zahradnických centrech.

Významným problémem mohou být také svilušky, které způsobují drobné skvrnky na listech a jemné pavučinky na spodní straně listů. Při silném napadení dochází k předčasnému opadu listů. Svilušky se množí především v suchém a teplém prostředí, proto je důležité udržovat optimální vlhkost vzduchu. K jejich likvidaci lze použít speciální akaricidní přípravky nebo přírodní postřik z výluhu kopřiv.

Mšice představují další běžný problém, který může skimmii trápit. Napadají především mladé výhonky a pupeny, kde sají rostlinné šťávy. Následkem jejich činnosti dochází k deformaci listů a zpomalení růstu. Proti mšicím lze bojovat jak chemicky, tak biologicky pomocí jejich přirozených nepřátel, jako jsou například slunéčka sedmitečná.

V zimním období může skimmii poškodit mráz, zejména pokud je vystavena studeným větrům nebo prudkým teplotním výkyvům. Projevuje se to hnědnutím a zasycháním listů. Prevencí je vhodné umístění rostliny na závětrné místo a případné zakrytí netkanou textilií během nejchladnějších období.

Nedostatek živin se projevuje chlorózou, kdy listy žloutnou mezi žilnatinou. Tento stav je často způsoben nevhodným pH půdy, které brání příjmu železa a dalších minerálů. Řešením je pravidelné hnojení speciálními hnojivy pro kyselomilné rostliny a úprava pH substrátu.

Občas se mohou objevit také problémy s puklicemi, které vytváří na větvích a listech hnědé šupinovité útvary. Tyto škůdce lze mechanicky odstranit nebo použít vhodný insekticidní přípravek. Prevencí je pravidelná kontrola rostliny a udržování její celkové vitality správnou péčí a výživou.

Kombinace s jinými rostlinami v zahradě

Skimmie se díky své stálezelené povaze a kompaktnímu vzrůstu skvěle hodí do nejrůznějších zahradních kompozic. Nejlépe vynikne v kombinaci s dalšími stínomilnými a polostínomilnými rostlinami, které sdílejí podobné nároky na stanoviště. Velmi působivého efektu lze dosáhnout výsadbou skimmie společně s kapradinami, které vytvoří příjemný kontrast svými jemně členěnými listy oproti lesklým listům skimmie. Obzvláště vhodné jsou například kapraď samec nebo papratka samičí.

V přírodních zahradách se skimmie výborně doplňuje s bergéniemi, bohyškami (hostami) a škornicemi, které společně vytvoří harmonickou podrostovou výsadbu pod vzrostlými stromy či keři. Tyto kombinace jsou zvláště efektní na jaře, kdy skimmie kvete a ostatní rostliny začínají rašit. Pro celoroční zajímavý vzhled lze skimmii kombinovat s různými druhy barvínku, který vytvoří půdopokryvný koberec, nebo s břečťanem, jenž dokáže vytvořit zajímavé vertikální prvky v zahradě.

Velmi působivého efektu lze dosáhnout vysázením skimmie v blízkosti rododendronů a azalek, které mají podobné nároky na kyselou půdu. Společně vytvoří úchvatnou kompozici zejména v době květu, kdy se jejich květenství vzájemně doplňují. Pro zvýraznění kontrastů lze využít také různé druhy pierisů, které svým vzrůstem a texturou listů vytvoří zajímavou dynamiku výsadby.

V moderních zahradách se skimmie často kombinuje s okrasnými travami, například s ostřicemi nebo nízkými druhy bambusů. Tyto kombinace přinášejí do zahrady zajímavou texturu a pohyb. Velmi efektní je také výsadba skimmie v blízkosti japonských javorů, které poskytují jemný polostín a svojí barvou listů vytváří působivé barevné kompozice zejména na podzim.

Pro zimní období je důležité myslet na to, že skimmie patří mezi neopadavé rostliny, a proto je vhodné ji kombinovat s dalšími stálezelenými druhy, jako jsou například cesmíny, zimostrázy nebo kaliny. Tyto rostliny společně vytvoří atraktivní zimní scenérii, zvláště když se na červených plodech skimmie třpytí jinovatka nebo sníh.

V menších zahradách nebo na terasách lze skimmii úspěšně pěstovat v nádobách společně s drobnými cibulovinami, jako jsou sněženky, bledule nebo krokusy, které na jaře vytvoří půvabný podrost. Pro celoroční atraktivitu lze do nádob přidat také drobné kapradiny nebo okrasné trávy, které pomohou vytvořit přirozený a harmonický vzhled. V městských zahradách se skimmie často kombinuje s drobnými kultivary pierisů nebo vřesovců, které společně vytvoří bezúdržbovou a celoročně zajímavou výsadbu vhodnou i do menších prostor.